PŘEHLED ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK V DOMÁCNOSTÍCH, KTERÉ BYLY NAMĚŘENY
V obytném prostředí byly naměřeny stovky chemikálií a znečišťujících látek. Cílem této části je shrnout stávající údaje o tom, jaké znečišťující látky jsou přítomny v domácnostech a jejich koncentrace.
ÚDAJE O KONCENTRACÍCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK V DOMÁCNOSTÍCH
Spánek a expozice
Expozice v domácnostech tvoří hlavní část expozice znečišťujícím látkám ve vzduchu, kterým člověk čelí během svého života. Mohou tvořit 60 až 95 % našich celkových celoživotních expozic, z nichž 30 % se odehrává při spánku. Expozice lze upravit kontrolou zdrojů znečišťujících látek, jejich lokálním odstraňováním nebo zachycováním v místě úniku, běžným větráním s neznečištěným vzduchem a filtrací a čištěním vzduchu. Krátkodobá a dlouhodobá expozice znečišťujícím látkám ve vzduchu v interiérech může představovat riziko akutních zdravotních problémů, jako je podráždění nebo zhoršení příznaků astmatu a alergií, chronických onemocnění, jako jsou kardiovaskulární a respirační problémy, a může zvýšit riziko předčasného úmrtí. Ve vnitřním prostředí existuje řada znečišťujících látek, které se nešíří vzduchem, jako jsou ftaláty v usazeném prachu a endokrinní disruptory v opalovacích krémech, avšak vzhledem k tomu, že se na ně nevztahují normy pro větrání, nebudou v této technické poznámce zahrnuty.
Vnitřní / venkovní
Expozice v domácnostech mají různý původ. Znečišťující látky ve vzduchu, které tvoří tyto expozice, mají zdroje v interiéru i exteriéru. Znečišťující látky z exteriéru pronikají do pláště budovy prasklinami, mezerami, štěrbinami a netěsnostmi, stejně jako otevřenými okny a větracími systémy. Expozice těmto znečišťujícím látkám se vyskytuje také venku, ale má mnohem kratší trvání než expozice v interiéru v důsledku lidských činností (Klepeis a kol. 2001). Existuje také řada zdrojů znečišťujících látek v interiéru. Zdroje znečišťujících látek v interiéru mohou unikat neustále, epizodicky a periodicky. Mezi zdroje patří bytové zařízení a výrobky, lidská činnost a spalování v interiéru. K expozici těmto zdrojům znečišťujících látek dochází pouze v interiéru.
Zdroje znečištění ve venkovním prostředí
Mezi hlavní zdroje znečišťujících látek venkovního původu patří spalování paliv, doprava, atmosférické transformace a vegetační činnost rostlin. Mezi příklady znečišťujících látek emitovaných v důsledku těchto procesů patří částice, včetně pylů; oxidy dusíku; organické sloučeniny, jako je toluen, benzen, xyleny a polycyklické aromatické uhlovodíky; a ozon a jeho produkty. Konkrétním příkladem znečišťující látky venkovního původu je radon, přírodní radioaktivní plyn emitovaný z některých půd, který proniká do stavební konstrukce trhlinami v plášti a jinými otvory. Riziko expozice radonu je závislé na lokalitě a geologické struktuře místa, kde je budova postavena. Zmírňování radonu nebude v této technické poznámce diskutováno. Metody zmírňování radonu, nezávislé na normách větrání, byly důkladně zkoumány jinde (ASTM 2007, WHO 2009). Mezi hlavní zdroje znečišťujících látek vnitřního původu patří lidé (např. biologické odpadní vody) a jejich činnosti související s hygienou (např. používání aerosolových výrobků), úklidem domu (např. používání chlorovaných a jiných čisticích prostředků), přípravou jídla (např. emise částic z vaření) atd.; stavební materiály včetně nábytku a dekoračních materiálů (např. emise formaldehydu z nábytku); kouření tabáku a spalovací procesy probíhající v interiéru, stejně jako domácí mazlíčci (např. alergeny). Nesprávná manipulace s instalací, jako jsou nesprávně udržované ventilační nebo topné systémy, se může také stát důležitým zdrojem znečišťujících látek pocházejících z interiéru.
Zdroje znečištění v interiéru
Znečišťující látky naměřené v domácnostech jsou shrnuty v následující tabulce, aby se identifikovaly ty, které byly všudypřítomné, a ty s nejvyššími naměřenými průměrnými a maximálními koncentracemi. Pro řešení chronické i akutní expozice se používají dva ukazatele popisující úroveň znečištění. Ve většině případů jsou naměřená data vážena počtem měření, což je v mnoha případech počet domácností. Výběr je založen na datech uvedených Logueem a kol. (2011a), kteří přezkoumali 79 zpráv a sestavili databázi zahrnující souhrnné statistiky pro každou znečišťující látku uvedenou v těchto zprávách. Data Loguea byla porovnána s několika zprávami publikovanými později (Klepeis a kol. 2001; Langer a kol. 2010; Beko a kol. 2013; Langer a Beko 2013; Derbez a kol. 2014; Langer a Beko 2015).
ÚDAJE O VÝSKYTU PLÍSNÍ/VLHKOSTI
Určité podmínky v interiéru, např. nadměrná vlhkost vzduchu ovlivněná větráním, mohou také vést k rozvoji plísní, které mohou uvolňovat znečišťující látky včetně organických sloučenin, pevných částic, alergenů, hub a plísní a dalších biologických znečišťujících látek, nakažlivých druhů a patogenů. Obsah vlhkosti ve vzduchu (relativní vlhkost) je důležitým činitelem ovlivňujícím naši expozici v domácnostech. Vlhkost není a neměla by být považována za znečišťující látku. Příliš vysoká nebo příliš nízká vlhkost však může expozici ovlivnit a/nebo může spustit procesy, které mohou vést ke zvýšeným úrovním expozice. Proto by měla být vlhkost v kontextu expozice v domácnostech a zdraví zvažována. Lidé a jejich činnosti v interiéru jsou obvykle hlavním zdrojem vlhkosti, pokud se nevyskytnou nějaké závažné konstrukční vady způsobující úniky nebo pronikání vlhkosti z okolního vzduchu. Vlhkost se může do interiéru dostat také infiltrací vzduchu nebo prostřednictvím specializovaných větracích systémů.
OMEZENÉ INFORMACE O KONCENTRACÍCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK VE VZDUCHU
Několik studií měřilo vnitřní koncentrace znečišťujících látek ve vzduchu v domácnostech. Nejčastěji měřenými těkavými organickými sloučeninami [seskupenými a seřazenými podle počtu studií v sestupném pořadí] byly: [toluen], [benzen], [ethylbenzen, m,p-xyleny], [formaldehyd, styren], [1,4-dichlorbenzen], [o-xylen], [alfa-pinen, chloroform, tetrachlorethen, trichlorethen], [d-limonen, acetaldehyd], [1,2,4-trimethylbenzen, methylenchlorid], [1,3-butadien, děkan] a [aceton, methyl-terc-butylether]. Tabulka 1 ukazuje výběr těkavých organických sloučenin z práce Logue et al. (2011), studie, která agregovala data ze 77 studií měřících nebiologické znečišťující látky ve vzduchu v domácnostech v industrializovaných zemích. Tabulka 1 uvádí váženou průměrnou koncentraci a koncentraci 95. percentilu z dostupných studií pro každou znečišťující látku. Tyto úrovně lze porovnat s naměřenou koncentrací celkových těkavých organických látek (TVOC), kterou někdy uvádějí studie provádějící měření v budovách. Nedávné zprávy ze švédského stavebního fondu ukazují průměrné úrovně TVOC na úrovni 140 až 270 μg/m3 (Langer a Becko 2013). Potenciální zdroje všudypřítomných těkavých organických látek a sloučeniny s nejvyšší koncentrací jsou uvedeny v tabulce 4.
Tabulka 1: VOC naměřené v obytném prostředí s nejvyšší průměrnou koncentrací a koncentrací v 95. percentilu v μg/m³ (data z Logue et al., 2011)1,2
Nejrozšířenějšími polotěkavými organickými sloučeninami (SVOC) [seskupenými a seřazenými podle počtu studií v sestupném pořadí] byly: naftalen; pentabromdifenylethery (PBDE) včetně PBDE100, PBDE99 a PBDE47; BDE 28; BDE 66; benzo(a)pyren a indeno(1,2,3,cd)pyren. Existuje také řada dalších měřených SVOC, včetně ftalátových esterů a polycyklických aromatických uhlovodíků, ale kvůli složitým analytickým požadavkům nejsou vždy měřeny, a proto jsou uváděny pouze příležitostně. Tabulka 2 ukazuje výběr polotěkavých organických sloučenin s naměřenou váženou průměrnou koncentrací ze všech dostupných studií a s nejvyšší koncentrací v horní hranici rozsahu spolu s uváděnou úrovní koncentrace. Lze pozorovat, že koncentrace jsou alespoň o řád nižší než v případě VOC. Potenciální zdroje běžných polotěkavých organických sloučenin a sloučeniny s nejvyšší koncentrací jsou uvedeny v tabulce 4.
Tabulka 2: Hladiny organických sloučenin (SVOC) naměřené v obytném prostředí s nejvyšší průměrnou a horní hranicí rozsahu (nejvyšší naměřená) koncentrace v μg/m3 (data z Logue et al., 2011)1,2
Tabulka 3 ukazuje koncentrace a 95. percentil pro ostatní znečišťující látky, včetně oxidu uhelnatého (CO), oxidů dusíku (NOx) a pevných částic (PM) s velikostí frakce menší než 2,5 μm (PM2,5) a ultrajemných částic (UFP) s velikostí menší než 0,1 μm, jakož i fluoridu sírového (SO2) a ozonu (O3). Potenciální zdroje těchto znečišťujících látek jsou uvedeny v tabulce 4.
Tabulka 3: Koncentrace vybraných znečišťujících látek měřená v obytném prostředí v μg/m3 (data z Logue et al. (2011a) a Beko et al. (2013))1,2,3
Obrázek 2: Plíseň v koupelně
Zdroje biologických znečišťujících látek
V domácnostech byla naměřena řada biologických znečišťujících látek, zejména ve studiích plísní a vlhkosti v domech, které jsou spojovány s množením hub a aktivitou bakterií, jakož i s uvolňováním alergenů a mykotoxinů. Mezi příklady patří Candida, Aspergillus, Pennicillum, ergosterol, endotoxiny a 1-3β–D glukany. Přítomnost domácích mazlíčků nebo množení roztočů v prachu může také vést ke zvýšeným hladinám alergenů. Typické vnitřní koncentrace hub v domácnostech v USA, Velké Británii a Austrálii se pohybují od 102 do 103 jednotek tvořících kolonie (CFU) na m3 a až 103 až 105 CFU/m3 v prostředích obzvláště poškozených vlhkostí (McLaughlin 2013). Naměřené střední hladiny psích alergenů (Can f 1) a kočičích alergenů (Fel d 1) ve francouzských domech byly pod mezí kvantifikace 1,02 ng/m3 a 0,18 ng/m3, zatímco 95% percentilová koncentrace byla 1,6 ng/m3 a 2,7 ng/m3 (Kirchner a kol. 2009). Roztočové alergeny v matracích naměřené v 567 obydlích ve Francii byly 2,2 μg/g a 1,6 μg/g pro alergeny Der f 1 a Der p 1, zatímco odpovídající 95% percentilové hladiny byly 83,6 μg/g a 32,6 μg/g (Kirchner a kol. 2009). Tabulka 4 ukazuje hlavní zdroje spojené s vybranými výše uvedenými znečišťujícími látkami. Pokud je to možné, rozlišuje se, zda se zdroje nacházejí uvnitř nebo venku. Je zřejmé, že znečišťující látky v obydlích pocházejí z mnoha zdrojů a bylo by poměrně obtížné identifikovat jeden nebo dva zdroje, které by byly hlavní zodpovědné za zvýšenou expozici.
Tabulka 4: Hlavní znečišťující látky v obydlích a související zdroje jejich původu; (O) označuje zdroje přítomné venku a (I) zdroje přítomné uvnitř
Obrázek 3: Barva může být zdrojem různých znečišťujících látek
Čas zveřejnění: 17. září 2021
